Jelikož má činčila neustále rostoucí hlodáky, které musí obrušovat, řadíme ji do řádu Hlodavců. Hlodavci jsou druhově nejpočetnějším řádem savců - patří sem více než 40% savců. Typickým znakem hlodavců jsou již zmíněné hlodáky. Jsou to přeměněné řezáky, jejichž přední strana je pokryta tvrdou sklovinou a zadní měkkou zubovinou. Tím, že je zadní strana měkčí, obrušuje se více než přední a hlodavci si tak hlodáky udržují stále ostré. Hlodáky hlodavcům rostou po celý život a nemají kořeny. Špičáky hlodavcům chybí úplně.
1) Hlodáky ve správné délce
2) Přerostlé hlodáky
Hlodavci jsou většinou býložravci a jde především o drobnější živočichy. I přesto je ale jejich velikost poměrně rozmanitá. Zatímco jejich nejmenší zástupce myška drobná měří v dospělosti 5-7cm a váží 5-9g, největší zástupce kapybara měří až 1m a může dosáhnout váhy 66kg.
Nejmenší hlodavec na světě myška drobná
Křeček syrský
Morče divoké
Mara stepní
Dikobraz
Největší hlodavec na světě kapybara
Předem se omlouvám za poněkud strohé informace, ale sehnat vůbec nějaké je docela těžké :-)
Čeleď činčilovitých je nepočetná skupina poměrně drobných hlodavců, žijících v Jižní Americe. Vzhledově se podobají králíkům a činčila vlnatá také veverce. Mají poměrně zavalité tělo, krátké uši a silný huňatý ocas. Činčilovití mají ze všech savců nejjemnější srst a jsou buď šedě nebo hnědě zbarvení. Pouze činčila vlnatá existuje v jiných zbarveních, ale ty jsou uměle vyšlechtěné. V přírodě se vyskytuje pouze ve standartní šedé barvě, někdy nazývané jako vzor aguti. Téměř všichni zástupci činčilovitých obývají horské oblasti, výjimkou je pouze viskača, která žije v nížinách.
Činčila krátkoocasá: tento druh dělíme na dva poddruhy - na činčilu královskou a malou činčilu krátkoocasou. Je nejbližším příbuzným naší činčily vlnaté. V počátcích chovu činčily vlnaté, se je mnoho lidí pokoušelo křížit, ale bez výsledků.
Činčila horská: Je také velmi podobná činčile vlnaté, ale je hnědě zbarvená a má poněkud delší uši. Způsobem života se od divokých činčil vlnatých příliš neliší. Je ale aktivní především za dne. V dospělosti měří od hlavy až po špičku ocasu 30-50cm a váží až 2kg. Pohlavně dospívá přibližně v jednom roce života. K páření dochází v období od října do listopadu a samice jsou březí asi 140 dní. Poté samice rodí jedno, výjimečně dvě mláďata. Pokud mládě uhyne je samice schopna znovu zabřeznout. Činčila horská je společenský tvor a žije tedy v koloniích. Dožívá se 3 let. Vyskytuje se v Andách od Peru až po Chile v nadmořských výškách od 500-5000m. Jejich populaci se zatím daří poměrně dobře, protože nemá tak jednou srst jako činčila vlnatá a proto nebyla nikdy příliš lovena.
Činčila ušatá: Druh velmi podobný činčile horské. Její výskyt je mapován od jižního Peru, přes západní a jižní Bolívii, severní a střední Chile až po západní Argentinu.
Viskača nížinná: Její jméno pochází z původního indiánského jazyka. Je největším zástupcem čeledi činčilovitých - může dosáhnout hmotnosti až 7kg a dorůst do velikosti 50cm - a je také jediný druh z této čeledi, který obývá nížiny. Vyskytuje se v pampách od jižní Paraguay až po Argentinu. Žije v koloniích do třiceti jedinců, v zemi si buduje rozsáhlé labyrinty chodeb. Aktivní je hlavně za soumraku a navečer, kdy vychází za potravou. Hlavní složku potravy tvoří traviny a byliny, které rostou v okolí. Samice je březí 145-166 dnů, rodí až čtyři mláďata, obvykle jich však je ve vrhu méně. Pohlavně dospívá po půl roce života a dožívá se okolo 10 let.
Činčila černouchá:
Použité zdroje k tomuto článku:
www.wikipedia.org
https://encyklopedie.vseved.cz/viska%C4%8Da
www.zooplzen.cz
https://www.savci.upol.cz/hlod-5.htm
Použitá literatura k tomuto článku:
Činčila vlnatá - abeceda chovatele (Hana a Vladimír Motyčkovi)